Co mi knihy vzaly a daly

Jak si mě knihy našly?

Upřímně si už ani nepamatuju která přesně kniha byla ta první  vyvolená, která mě přivedla ke čtení, ale vím že jedna z prvních knih byla Poslední divočina od Piers Torday. Čtu cca od svých 10 let a zdá se mi ,že se moje knižní závislost každým rokem stupňuje. Začínala jsem na Věře Řeháčové a postupně se přeorientovala na fantasy a sci-fi. Finální zlom ale přišel až v roce 2015,protože to jsem knihám propadla úplně. U knih to nebylo jako u koní, u koní to byla totiž láska na první pohled, ale s knihami jsem se musela nejdřív trochu seznámit. Ale momentálně jsou pro mě knihy stejná závislost jako koně.

Proč vlastně čtu?

Čtení je pro mě vlastně jako snít s otevřenýma očima , a když mám pocit, že je život na nic tak čtu, čtu a hlavně čtu. To stejné dělám když jsem šťastná, prostě čtu skoro furt. Píšu skoro, protože pak je tu taky všemi obávaná "Reading Slump"  , která přichází nepozvána a komplikuje nám  život a převážně čtení. Můj život se  vlastně točí převážně okolo čtení knih, kupování knih a mluvení o knihách. Každá přečtená kniha je vlastně takový malý život a tyhle malé životy si schovávám ve své knihovně a mohu se spolehnout , že tam pro mě vždy bude až ho budu potřebovat (u některých lidí tomu tak není).

Knihy jako nejlepší přátelé

Opravdu to tak je, najdou se i knihy, které bych mohla nazvat přáteli ( např. Všechny malé zázraky).

To je takový ten typ knihy, který pohladí po duši, motivuje, nebo vám je prostě nevysvětlitelně sympatický. Tyhle knihy mají v mojí knihovně speciální místo , které je určené jen pro tyto "vyvolené".

Být knihomol neznamená být nudný

Spoustu lidí nás jako knihomoly odsuzuje. Kniha = nuda. Ale to není ani zdaleka pravda. To že čtu knihy přece hned neznamená, že jsem frigidní  šprtka co se neumí bavit a není s ní žádná sranda.

Podle mě jsou knihomolové furt lepší než skupina lidí co  sedí den co den u počítače a hrají LOLKO.

Tak to by bylo  vše pro shrnutí mojí lásky ke knihám (ta láska je tak velká , že se snad ani nedá popsat). Pomalu začněte vytahovat letní čtivo a užívejte si  přicházejícího jara moji milovaní knihomolové.

Všechny malé zázraky

Všechny malé zázraky

Autorka: Jenn Niven

Počet stran:360

Vydání: 2015 (Yoli)

Originální název: All the bright places

Kniha která mi změnila život...proč jsi to udělala Jenn?

Strhující příběh o hledání a (ne)nalézání, o lidských předsudcích a první lásce.

Theodora Finche fascinuje smrt. Violet Markeyová zase žije pro budoucnost – těší se na den, kdy dokončí střední školu a bude moct opustit rodné městečko, které jí připomíná nedávnou tragickou smrt sestry. Když se ti dva potkají na římse školní zvonice, není ale docela jasné, kdo koho vlastně bude zachraňovat.

Finch je obyčejný kluk, až na to, že trpí bipolární poruchou. Violet je obyčejná holka, až na to, že Finchovi přijde úplně neobyčejná. Ty dva svede dohromady školní projekt, jehož cílem je objevovat „krásy Indiany“, a oba při tom učiní zajímavé objevy.

Ne zas tak obyčejný "románek"

Tohle je jedna z knih,která mi hodně dala a budu si jí určitě dlouho pamatovat. Už samotný nápad se mi líbil..smutná dívka potkala smutného chlapce a zamilovali se do sebe..prostě krása. Viollet mi byla od začátku velmi sympatická  a Finch se k ní choval velmi mile a byl to romantik. Ale pak se něco pokazilo ,asi přesně  nedokážu říct co ,ale Finch se Viollet najednou hrozně vzdálil a já s ní soucítila a bolelo mě to za ní. Vypařil se.Prostě zmizel. 

A ona s tím nemohla nic dělat...opustil jí. Psal jen krátce,jednou za čas. Můžu vám říct,že jsem byla hodně smutná ,protože ta kniha hrozně vtahovala do děje. Ta kniha je prostě výborná ,úžasná,skvělá a hodně depresivní. Ale nejvíc ze všeho mě stejně dostal ten konec... to byla velká podpásovka od autorky.Nechci spoilerovat..ale dobrý není.

Knihu určitě doporučuji!